Ennstal Classic 2019: do hor za legendami

Koncem července jsme společně s našimi klienty vyrazili na legendární auto-moto akci Ennstal Classic. Na svou vůbec první zahraniční setinovou rally klasických vozů jsem vyrážel s poněkud skeptickými předsudky. Nebudu lhát, při shlédnutí fotek z minulých ročníků jsem nabyl dojmu, že se po alpských kopcích budou šnečím tempem plahočit naleštěná Ferrari, Porsche či Astony a za volantem uvidím „dědoušky„, kterým budou sekundovat po boku sličné blondýnky v čekačce na dědění vilky v Karibiku. Asi jsem měl spíše mrknout na videa, protože více jsem se snad ani mýlit nemohl…

Natáhni si hadici, stydne mi řízek

Ospalé ráno v centrále Heritage Motors nasvědčovalo tomu, že první den bude probíhat ve vlažnějším tempu. Teploty již od časných hodin atakovaly nestoudná čísla na teploměru a lehce zahřáté vozy účastníků si užívaly poslední chvilky ve stínu před přesunem po rozpálených dálnicích. Flotila ve složení Porsche 911 997 GTS, Porsche 911 991 S a servisního Porsche Panamera 4S, tedy jako vždy s „mírnou“ převahou vozů ze Stuttgartu, slibovala příjemné a svižné cestování. Přesun na první stanoviště rally, rakouský Red Bull Ring, nepotřebuje detailnější popis. Za zmínku snad stojí jen jeden dovolenkový taťka s rodinkou na tripu, který po dotankování u pumpy nechal vůz u stojanu a jal se nás, stojící za ním v koloně, proškolovat, že se máme přesunout klidně ke stojanu na druhé straně a natáhnout si pistoli přes kapotu. Načež odešel za rodinkou obědvat své řízečky k posezení u pumpy. Ano, to opravdu chceme. Mrskat tu zaprasenou hadici po kapotě vozu, na kterém je nanesena vrstva keramické ochrany. Následovalo pár nemístných poznámek, trocha špásování na účet jeho účesu alá eunuch a jelo se poklidně dál. Tohle nás nemohlo rozházet.

Oni s tím opravdu jezdí!

Po příjezdu na slavný Red Bull Ring mi celou cestu z parkoviště vrtalo hlavou, co může vydávat tak brutální jekot. Bylo mi jasné, že to není nic ze současné produkce, ale stále jsem před očima viděl ty seniorní jezdce v investičních vozech, které vytáhnout z garáží jen proto, aby soused nezapomněl. „Ne, to není možné“, ukliďnoval jsem své vnitřní já, „to bude jen nějaký doprovodný program“. Ale tohle vážně neznělo jako “poměřování pindíků” bohatých seniorů s auto-hračkami. Konečně jsme prošli stylovou halou s odkazem na závodní úspěchy stáje Red Bull a uviděli rozlehlé vnitřní depo. A já pochopil. Všechno se náhle propojilo a přineslo vnitřní uspokojení – ne, tenhle výlet vážně nebude nudný. Nespočet vozů Porsche, Aston DB5 Superleggera, Jaguary E-type. Vzadu vykukovalo Ferrari 250 GT SWB, které bylo vyrobeno v poučtu pouhých 165 kusů. Krása střídala nádheru. No dobře. Kdo jezdí na veletrhy a výstavy, v podstatě i na české Legendy, asi nyní zdvihá obočí a mrumlá si něco o tom, že kluci z HRTG asi objevili Ameriku nebo co. Máte pravdu, většinu toho jsme již všichni viděli. Tady určuje ten rozdíl jen místo setkání. A věřte, že to není jen o horském vzduchu (ten den bylo stejně dusno jako v Praze na Náplavce, takže klid). 

Procházíte se řadami vozidel, která tiše chladnou. Ve vzduchu se nehnutě válí ta notoricky známá směs pálící se spojky, hořících brzd a unikajícího benzínu. Některým z nás se vracejí vzpomínky na léta dávno minulá. Nicméně to celé říká jen jedno: „ty auta tady dostávají co proto, jsou v provozu, na okruhu, řidiči ještě neusínají za jejich volantem a většina z nich slouží účelu, pro který byla stvořena.” 

Jedno vozidlo však strhává malinko více pozornosti. Rychle tedy míříme blíže a já si až nyní všímám, že jeden z našich klientů s sebou nese docela těžkou a velkou knihu. Ani se nestihnu mrknout, o co se jedná a už mi reflex v ruce sahá po foťáku. Tu těžkou bichli nám právě podepisuje sám Wolfgang Porsche u svého 356 Speedster, kde se začal tvořit onen hlouček znalců a fanoušků. Zvěčňuji tento moment pro HRTG a tiše si nadávám, že podobnou knihu také nemám u sebe. Snad zde my, ani Wolfgang, nejsme naposledy. Náhle však Wolfgang chvatně usedá do své 356 a vyráží ji protáhnout na trať. Požádám ještě o “soukromý úsměv” na fotku a loučím se.

Za tři, za čtyři: „Wolfgangu, uhni!”

Chodíme, fotíme, debatujeme, žasneme. Také trochu jíme, protože “Spielburger” v místní restauraci uspokojí po takové porci emocí každého. Obědvají i někteří účasníci, protože většina odpoledních jízd teprve bude následovat. Není tak úplným překvapením, když se pohledem střetnete například s Markem Webberem a on přátelsky, a s lehce nacvičeným úsměvem, kývne přímo na vás. Mám samozřejmě okamžité nutkání jej náležitě pozdravit a jít mu potřást pravicí, tak silný je tady pocit propojení účastníků. S plnými břichy si jdeme prohlédnout trať z balkonu nad pit stopy. Zde konečně ukojím svou zvědavost, která mě hlodá od samého příjezdu. Onen jekot vydávají motory, které ještě opravdu jsou slyšet. A to pořádně. Žádné elektro, žádný hybrid, žádné překážky mezi motorem a výfukem. Tak to má být. Nespočet generací Porsche – G, F, ale i 356 se zde prohání v tempu, za které by se nestyděl nejeden závodní jezdec. Střídají se s Astony, Ferrari, ale i smečkami divokých Alf Romeo nebo Jaguárů. Lidé mávají i právě projíždějícímu Wolgfangu Porsche, kterého zleva svižně bere právě jedna z mnoha Alf Romeo GTV. Pod námi právě probíhá tzv. jízda pravidelnosti. Pilot zajede kolo na trati a následně musí zajet stejné kolo v co nejvíce podobném čase. Kdo chce, jede na krev. Někdo naopak hlídá rychlostní a brzdné body. Lepší strategii jsme nedokázali odhadnout, ale většina závodníků, k pobavení přítomných diváků, evidentě zvolila  tempo “všechno nebo nic”. Paráda!

Předkrm skvělý, těšíme se na hlavní chod

Po dni plném automobilového opojení a skvělých zážitků se přesouváme do našeho hotelu v krásném městečku Schladming. Večer zde proběhne ukončení prvního dne, kdy většina účastníků projede městem a následně odstaví vůz na přilehlém parkovišti. Nutno říci, že atmosféra je okouzlující. Teplý večer uprostřed hor a lidé, kteří doslova žijí celou slavností nás dokonale strhávají. Skvělá večeře, nějaké to pivo, fantastická atmosféra. Následná pozdní procházka po stále živém městě přinesla stylovou tečku za úvodním dnem mého prvního Ennstal Classic. Pln dojmů usínám s lehkou nedočkavostí. Pokud toto byl první den, co nás čeká zítra? Itinerář je jedna věc, papír nakonec snese vše, ale ty pravé zážitky se zkrátka musí prožít.

Více o akci se můžete dozvědět na tomto odkazu: www.ennstal-classic.at